V roce 1922 poskytla tehdejší místní obecní správa občanům, kteří žádali o půdu pro pěstování polních a zahradních plodin, pozemek za lidovými lázněmi (Volksbad) v Neugersdorfu. V té době se tomuto pozemku říkalo „Grabeland“ (půda pro rytí), a tak se v lidové mluvě zrodil pojem „Grabeländer“ (Rytáři).
V roce 1927 došlo k oficiálnímu založení spolku pod názvem Schrebergartenverein Spreequelle (Zahrádkářský spolek Spreequelle). Abychom však nezapomněli na původní „Rytáře“, kteří vlastně začali s kultivací půdy, a položili tak základní kámen celé osady, připomínáme si průkopníky této doby letopočtem 1922 na naší spolkové vlajce.
Při založení spolku v roce 1927 tvořila vnější hranici osady první příčná cesta naší dnešní zahrádkářské kolonie. V roce 1930 se velikost osady zdvojnásobila, čímž se novou vnější hranicí stala druhá příčná cesta.
Dne 1. října 1939 vstoupily neugersdorfské zahrádkářské spolky po opakovaných výzvách do Zemského svazu drobných zahrádkářů Sasko (Landesbund Sachsen der Kleingärtner e.V. Radebeul, pobočka Budyšín/Bautzen). Starosta města byl jmenován předsedou všech zahrádkářských míst. V každé osadě byl jako důvěrník zvolen osvědčený antifašistický zahrádkář. Proti rozhodnutí starosty nebylo možné použít žádné právní prostředky, takový byl zákon.
Od 2. prosince 1948 se zahrádky mohly sdružovat do sdružení „Kleingartenhilfen“ (Zahrádkářská pomoc) pouze s policejním povolením.
V roce 1952 byla provedena reorganizace této „Zahrádkářské pomoci“ v rámci odborového svazu FDGB a naše osada byla začleněna do Svazu zahrádkářů, osadníků a drobných chovatelů (VKSK). Toto začlenění si vyžádalo nové volby.
Dne 18. dubna 1953 byly na hlavní členské schůzi vytvořeny dvě místní skupiny. My jsme patřili pod Místní sdružení II Neugersdorf (Ortsvereinigung II Neugersdorf). O 6 let později, přesně na den 18. dubna 1959, bylo na hlavní členské schůzi rozhodnuto o rozpuštění těchto místních sdružení. Od tohoto dne jsme byli opět samostatnou zahrádkářskou osadou s názvem „Spreequelle“.
V roce 1963 měla naše osada rozlohu 14 300 m² a byla tak druhou největší zahrádkářskou kolonií v Neugersdorfu. K naší osadě patřil ještě samostatný pozemek o rozloze cca 1200 m² mimo samotný areál, takzvaný „Wäldchen“ (Lesík). Na tomto pozemku, vpravo nahoře vedle osady, se nacházela také kůlna, ve které se skladovala hnojiva a zahradní nářadí. K dispozici byla i suchá toaleta („donnerbalken“). Protože tento pozemek nebyl vhodný pro zahradničení, pořádaly se zde až do roku 1940 zahradní slavnosti.
Dne 5. října 1964 předložil tehdejší předseda Georg König v dopise městskému radnímu Winterovi návrh, aby byl „Lesík“ využíván místním JZD (LPG) jako pastvina. Jako náhrada mělo být poskytnuto 1200 m² orné půdy nad osadou. Odůvodnění znělo následovně: Za účelem lepšího zásobování obyvatelstva jahodami zřídí zahrádkářská osada jahodové pole o rozloze 1200 m² und celá úroda bude za úplatu poskytnuta obyvatelům. Výtěžek měl sloužit k údržbě osady. Po čtyřech letech namáhavého papírování se na podzim 1967 vše konečně podařilo a byly vysazeny první sazenice jahod.
V témže období, konkrétně 2. dubna 1966, podal předseda Georg König radě města žádost o výstavbu kulturního domu (osadního domu). Jako stavbyvedoucí byl navržen zahradkářský kolega Walter Wauer. Architekt Arthur Neumann vyčíslil celkové stavební náklady na 13 120,02 MDN (východoněmeckých marek).
Za místo stavby osadního domu byla zvolena uvolněná zahrada kolegy Gerharda Schneidera u vchodu do naší osady. Na financování stavby si spolek vzal úvěr ve výši 4 000,00 MDN. Dne 28. května 1970 povolil stavební dozor užívání osadního domu bez jakýchkoli dodatečných podmínek. Jen díky neúnavnému nasazení všech zahrádkářů mohl být tento stavební projekt úspěšně realizován.
Vzhledem k tomu, že zásobování vodou bylo zajištěno přes místní vodovod v Neugersdorfu, docházelo v letních měsících stále častěji k potížím s dodávkami vody do naší osady. Nejdříve byli vodou zásobováni obyvatelé domů, poté podniky a na zahrádkáře zbývalo drahocenné vody někdy jen na několik hodin. V nejhorších případech bylo zásobování zajišťováno cisternami a voda se do osady nosila v kbelících.
V roce 1976 požádal tehdejší předseda Gerhard Stephan o výstavbu nového vlastního osadního vodovodu. Ten měl být napojen přímo na dálkový vodovod SDYR a doveden do naší osady z sídliště Lerchenbergsiedlung. Díky neúnavnému úsilí Gerharda Stephana byl tento nápad pod jeho vedením realizován firmou Lange. Po dokončení těchto prací, při nichž aktivně pomáhala řada zahrádkářů, se problémy s vodou staly minulostí.
V letech 1987–1989 zorganizovali předsedové Christian Graf a Christian Huhle novou vlastní elektrickou přípojku pro osadu vedoucí přes lidové lázně. Členové ji položili v rámci dobrovolných brigádnických hodin. Na financování tohoto projektu musel každý člen zaplatit 100 marek NDR. V témže období byly kompletně obnoveny i všechny elektrické rozvody uvnitř osady.
V roce 1990 byla v osadní klubovně položena nová podlaha a bylo vybudováno výdejní okénko z kuchyně – obojí slouží svému účelu dodnes.
V letech 1999–2000 byl postaven takzvaný „Bierbude“ (Pivní stánek). Za předsednictví Petra Schweigera dostala osadní klubovna novou střešní krytinu.
V letech 2003–2004 byl v osadě postaven „Tombolabude“ (stánek pro tombolu), což byl dar od občana pana Euqwicha.
V letech 2010–2011 byl „Pivní stánek“ pod vedením předsedy Dietmara Klingera přestavěn na moderní sociální zařízení (toalety).